Brno,_Křenová,_Zderadův_sloup_(04)

Zderadův sloup

Zderadův sloup je gotický sloup na konci ulice Křenová v blízkosti řeky Svitavy. Datum jeho postavení není jasné a vedou se o něm různé polemiky.Pravděpodobně byl postaven v druhé polovině 14. nebo během 15. století. Sloup byl spojován legendou o Zderadovi, ale časově vznikl až o několik století později. Jeho pravděpodobným účelem bylo vyznačení městských práv. O tom, že toto místo bylo hranicí pro posuzování městských práv, svědčí ostatně i sousední dům Křenová 76.

Název a účel sloupu
Historik Moriz Trapp uvádí jako jedno z nejstarších vyobrazení, kde je vidět Zderadův sloup publikaci Zrcadlo slavného markrabství moravského, která byla vydána v roce 1593 v Olomouci a v níž je při zobrazení Brna jasně vidět právě Zderadův sloup. Do roku 1727 byla mezi lidmi také rozšířená pověst, že do sloupu byly dle starého zvyku zazděni mnich a jeptiška, kteří spolu zhřešili. Někteří se domnívali, že jednalo o pranýř, protože v blízkosti místa se nacházela šibenice. První zmínka o názvu Zderadův sloup se objevuje v roce 1727 v knize „Historische Beschreibung der Uralten Vor der stadt Brünn im Marggraftum Mähren befündliechen Säulen (Historický popis prastarých sloupů ležících před městem Brno v moravském markrabství)“.
Právě poloha sloupu poblíž řeky Svitavy, kde si někteří autoři mysleli, že došlo k vraždě v roce 1091, dala sloupu název. Spojení se zavražděným Zderadem se poprvé objevuje až v roce 1727. Vzhledem ke stáří sloupu je ale zřejmé, že účel sloupu byl jiný a stejně tak právě Moriz Trap na základě posouzení stylu datuje sloup do 15. století.

Podle všeho sloup sloužil jako o tzv. milník, který určoval vzdálenost jedné míle od města. Od nejbližší městské brány až po sloup tak nesměla být provozována žádná konkurenční živnost. Šlo tedy o jakési vymezení hospodářského monopolu města Brna. Tuto domněnku uvádí i Moriz Trap. Vychází mimo jiné ze skutečnosti, kdy v roce 1348 císař Karel IV. rozhodl o tom, že obchodní cesty z Rakouska, Maďarska a Polska musí vést přes Brno. Tím vznikla i potřeba označit jednotlivá místa. Jako obdobný případ uvádí sochu tzv. Bruncvíka na Kampě u Karlova mostu, který je ve skutečnosti považována za tzv. Rolandův sloup. Socha Rolanda je obecně považována za symbol městských práv. Podobnou podobu jako Zderadův sloup mají také 2 sloupy, které najdeme v Rakousku. Jsou označovány názvem Spinnerin am Kreuz a nachází se ve vídeňské čtvrti Favoriten a ve Wiener Neustadt. V poslední době se objevilo několik prací, které se pokusily odhadnout datum vzniku. Zdeňka Bláhová (Zdenka Bláhová, Drobná pozdně gotická architektura na Moravě (disertační práce), Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Brně, 1980, s. 36-42) předpokládá vznik Zderadova sloupu v 2. polovině 15. století; podle autorky byl sloup ovlivněn již zmíněným sloupem Spinnerin am Kreuz ve Vídni z let 1451-1452. Bohumil Samek  (SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 1 (A-I), Praha 1994, s. 214) datuje Zderadův sloup do 2. poloviny 14. století, což se ale nejeví jako pravděpodobné vzhledem k tomu, že památky obdobného typu vznikají v rakouském Podunají až během 15. století. Sloup tedy sloužil pravděpodobně k vyznačení hranic dosahu brněnského městského práva.

Legenda o Zderadovi
Své jméno nese podle pasáže v Kosmově kronice, která popisuje zavraždění králova poradce Zderada na příkaz Břetislava II., nejstaršího syna tehdejšího krále Vratislava II., v létě roku 1091 při obléhání Brna. V létě roku 1091 se český král Vratislav I. rozhodl zasáhnout proti svému bratru Konrádovi Znojemskému a podnikl tažení na Moravu. Součástí bylo i obléhání Brna. V okamžiku, kdy došlo k rozdělování úkolů při obléhání, došlo k roztržce mezi Zderadem a královým synem Břetislavem. Velmož Zderad byl přesvědčen o svém silném postavení na dvoře a navrhl králi, aby svému synovi dal místo u řeky, kde si bude moci do sytosti užít koupání. To se vztahovalo na jednu z minulých událostí, kdy při tažení do Míšeňska byla česká výprava pod vedením Břetislava napadena při koupání se v řece. Kralevic útok tehdy přežil, ale čest a slávu si nezajistil. Když mu nyní Zderad tuto události připomněl, cítil se velice uražen. Podle Kosmy nemohl Břetislav dlouho usnout a nakonec se po poradě se svými blízkými rozhodl, že nechá Zderada zavraždit. To provedli jeho bojovníci Nožislav, Držikraj a Borša. Podle Kosmy se Zderadem udeřili o zem a nechali ho pošlapat kopyty svých koní. Král měl velký smutek ze ztráty svého oblíbence (dle Kosmy plakal), ale díky neklidné politické situaci proti synovi nezakročil a vražda nebyla potrestána. 5)

David Papáji. Bájní předkové a tajemný kostel aneb mýtické počátky jednoho šlechtického rodu. (Ružomberský historický zborník 2 (2008), 23-34). Zajímavostí, která mohla vést ke spojení sloupu s touto pověstí je umístění legendy o Zderadovi. Zatímco Kosmas toto umístění neuvádí, například František Palacký mluví o řece Svitavě. (PALACKÝ, František. Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě)

Rekonstrukce
V letech 1863 až 1865 došlo k rekonstrukci sloupu. Velkým propagátorem rekonstrukce byl právě Moriz Trapp. Na základě soutěže cenových nabídek získal zakázku na sochařské a kamenické práce při restaurování Ferdinand Kellner. Sloup byl ve své době považován za významnou a velmi starobylou památku, opředenou romantickými pověstmi. Úsilí o jeho obnovu bylo součástí dobového „objevování“ místní středověké minulosti, spojeného s obdivným vztahem ke gotice, vyvěrajícím z idejí historismu. Sloup původně stával na levém břehu Svitavy, v sousedství tzv. Červeného mostu, který byl roku 1841 zbořen. Následně zde proběhla regulace toku Svitavy (1848– 1849) a poté výstavba nového klenutého mostu, jenž vznikl podle návrhu stavitele Franze Thannabauera v letech 1852–1854. Rozsáhlé úpravy okolí tak přitáhly pozornost k samotné památce a veřejnosti neunikl ani její špatný stav.  (CENKOVÁ, Pavla. „Vkusné & solidní“. Měšťanské sochařství v Brně 1800-1880 [online]. [cit. 2014-05-18]. )

V roce 1862 byla ustanovena brněnským magistrátem komise, která vypracování projektu zadala Robertu Onderkovi. Ten v roce 1862 předložil návrhy na podobu sloupu, které vycházely z puristické koncepce a fiktivní původní úplnosti. V plánu tedy byl i návrat nedochované figurální výzdoby (předpokládalo se totiž, že socha byla zdobená 16 figurami). Projekt v tomto případě řídila dokonce ústředí vídeňská památková komise vedená Friedrichem Schmidtem. Dohledem nad provedením prací byl pověřen Josef Arnold. Na základě Onderkových výkresů byly posléze přijaty cenové nabídky na kamenické a sochařské práce, které podali: Adolf Loos st. (5019 zl.), Ferdinand Kellner (2465 zl.), a kameník Wenzel Nedwied (2 054 zl., 60 kr., ovšem bez figur). Právě Kellner poté na základě výkresů zhotovil model ideální podoby sloupu, který byl později vystaven v expozici Františkova muzea.  (CENKOVÁ, Pavla. „Vkusné & solidní“. Měšťanské sochařství v Brně 1800-1880 [online]. S. 122)

Samotné práce potom byly provedeny v letech 1863–1865. Sloup byl nejprve rozebrán, poté přemístěn z levého na pravý břeh Svitavy a opětovně složen. Kvůli velké finanční nákladnosti nakonec nebyla provedena rekonstrukce figurální výzdoby. Rekonstrukce skončila v září roku 1865 a celkové náklady činily 3087 zl. (Tato částka zahrnovala ovšem také např. odměnu Roberta Onderky a náklady na tisk výše zmíněné brožury Morize Trappa.)

English